Reklama
 
Blog | Mira Šulák

Vědci odvádějí za politiky špinavou práci

Zástupci akademické a vědecké obce vydali výzvu k racionálnímu uvažování. Výzvou "Vědci proti strachu a lhostejnosti" adresovanou médiím, politikům a spoluobčanům se otevírají stavidla mlčenlivostli, s níž dosud akademici zdánlivě netečně přihlíželi běsnění emocí, které se rozhostilo nad českými luhy a háji s intenzitou srovnatelnou snad s antisemitským horlením v dobách Polenského procesu před více než sto lety.

Jednou z tváří stojících na počátku tohoto zvláštního lidového aktivismu byl přitom právě člověk z akademického prostředí, ohánějící se habilitací na Jihočeské Univerzitě, a požívající tím pádem také příslušného společenského statusu. Již od začátku letošního roku uvažuji o tom, proč se od jeho aktivit Jihočeská Univerzita nedistancuje, jsou přeci v rozporu se základním posláním univerzity. V preambuli Statutu JU stojí, že jejím posláním je

sloužit pravdě a rozvíjet ideály lidství v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody, usilující o prohloubení idejí univerzity jakožto společenství, ve kterém jsou vzájemné vztahy členů určovány autoritou duchovní, nikoliv mocí,

a dále pak že se snaží především o

výchovu nových generací k porozumění a toleranci.

Nikdo samozřejmě nechce jakékoli postihy příslušného pedagoga, ten má ostatně právo pronášet svobodně své výroky dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Koneckonců univerzity byly již od středověku místem erudované diskuse. Nějaké prohlášení, které by docentovým mediálním činům odpáralo univerzitní punc, jsem však ze strany představitelů instituce velmi bolestně postrádal.

Univerzity a vědecké instituce mají být místy kritického myšlení, jak je ostatně uvedeno v úvodu výzvy. Právě těmto institucím vděčíme za mnohé aktualizace vnímání místa člověka ve vesmíru. Vědci mají být osobnosti ve svém myšlení svobodné, nesvázané s politickou mocí ani s veřejným míněním. Jejich posláním není ovlivňovat politické směřování státu, ani stanovovat, co je dobré a co ne. To je úkolem politiků, kteří mají v popisu práce zprostředkovávat komuniaci mezi veřejností a odborníky pro příslušné obory lidské činnosti. Stává se tak spíše výjimečně, že se vědci spojí pod nějakým prohlášením mířeným k veřejnosti. A děje-li se to nyní, je to známkou zásadní dysfunkce našich vrcholných politiků.

Každému, kdo si výzvu přečte, musí být zcela zřejmý už rozdíl v dikci oproti politickým prohlášením – nikoho neuráží, zároveň však sděluje zcela jasně, kde je problém. Ten největší současný problém není v tom faktu, že přes naše území proudí (a proudit budou) nějací lidé, ale v tom, že je v lidech vzbuzována hysterie a panika. Strach sám o sobě není charakterová vada a je přirozené, že změna vyvolává strach. Úmyslné využívání strachu druhých lidí ve svůj prospěch, vyvolávání paniky a šíření falešného poplachu jsou však projevy chorobné a pro společnost jednoznačně škodlivé. A je hanba pro všechny občany, chová-li se takto prezident republiky.

V čem je síla kritického myšlení, v čem může být přínosná vědecká metoda? Je to mimo jiné snaha poučit se z historie. Součástí vědeckého zkoumání je důkladná rešerše a snaha o obsažení dosavadních poznatků v co největší úplnosti. Vědec nesmí lhát a nesmí manipulovat, musí hovořit věcně a zmínit nejen přednosti svého objevu, ale také přiznat všechny jeho nedostatky. Proto je univerzita, potažmo jakákoli vědecká instituce, tak zajímavým a plodným místem – je to tím, že se zde dodržují tato pravidla. A tím se také tak liší od politiky a bohužel i od mnoha mezilidských vztahů. Existuje zde jakási důvěra. Do vědeckého světa už samozřejmě také proniká kalkul, podvody a lež. I v německých vědeckých ústavech se dnes už zamykají dveře kanceláří a recenzenti mají čím dál tím víc práce s odhalováním falešných výzkumů. Přesto však mezi vědci existuje mnoho skutečných osobností v pravém slova smyslu. Řada z nich podepsala i tu současnou výzvu, a já jsem jim za to velmi vděčný. A jsem rád, že je mezi nimi také rektor Jihočeské Univerzity.

Jde o velmi slušně formulovanou prosbu za svobodné myšlení každého občana. Ano, problematika migrace skutečně není jednoduchá, ale tím spíše je pořeba o ní uvažovat rozumně a poučeně. Musíme si uvědomit, že chceme-li „bránit naše hodnoty,“ musíme si být vědomi, jaké hodnoty to jsou. Nesmíme promítat do neznámých cizinců naši frustraci z vlastního selhání. Ano, politiky, nad nimiž zde kroutíme hlavou, jsme si společně zvolili (i tím, že jsme případně nevolili vůbec). Dovoluji si odhadnout, že většina z těch, kdo dnes hlásají, jak jim leží na srdci osud národa, není ve skutečnosti schopno přijít k volbám, čímž naopak projevují naprostou lhostejnost k dění kolem sebe.

Řekl bych, že to bylo právě kritické myšlení, rozvíjející se od antiky až podnes, které přineslo Evropě ona práva a svobody, které možná považujeme za samozřejmé, jež však zároveň úzce souvisí s přesvědčením o principiální rovnosti jedinců bez rozdílu původu, pohlaví a vyznání. Poslechněme tedy naše skutečné elity a používejme hlavu k myšlení, nikoli k prorážení zdí. Výzva vědců nikomu nevnucuje, co si má myslet, ale nabádá k zodpovědnému způsobu uvažování.

Reklama